Deník

1.3.2026 

Neděle

Včera večer se tu se sousedy opékaly buřty.  Aspoň člověk myslel chvíli na něco jiného, protože zážitky ze sobotního popoledni stály za to. Jedeme na nákup, cestou se stavíme na zabijačkové trhy, kde on si koupí pro sebe a kamaráda a já koupím pro syna. Nemám s tím problém, ale předtím to bylo jinak prostě. Dobře, bylo mi trapně, ale přežila jsem to. I otázku při kupování zabijačkového guláše před placením ... "chceš taky?" Ten tón a ten pohled... i kdyby jste měli sebevětší chuť, tak vás přešla. OK, dojeli jsme do krámu. Vzala jsem košík a on svůj. OK, do teď platil jeden košík všech jídlo. Tak si každý šel po svém. Dva úplně cizí lidé mezi těmi co vás už dávno znají. Nakoupila jsem synovi jídlo a jelo se domů. Potichu ... vlastně ne, hudba nahlas, aby bylo ticho. 

Dva cizinci, dva lidé v davu i když vedle sebe. 

Začala jsem pracovat na tomto blogu při slunečním záření. Připravilo se ohniště, ale když jsem chtěla s čímkoli pomoci, ne to je dobrý... Ale však já to nerozbiju víc, než už vše je. Nic, jsem ráda, že jsem mohla sedět u ohně a poslouchat a občas se zapojit. I když, když bych měla mít nějaké slovo, přemluvilo se to.

Byl večer, cizinci šli spát, bez jediného slova. Žádné dobrou noc, na to není čas. 

Ráno jsem vstala a dokonce jsem zaslechla "Dobré ráno"

Bylo to omylem, nebo skutečné? Já už nevím co je opravdu a co ne, ale uvařil mi kafe. Děkuji, hezké gesto. Šlo se uklidit po včerejším ohni, kdy jsem se pro to rozhodla sama, ale musel to jít kontrolovat a pomohl, zatopil a odjel. Snad prý budou za chvíli zpět. Šla jsem poklidit postel, vyprala...

Přijel sem známej (něco jako strýc) se na něho podívat, ale nebyl doma. Šel na kávu a povídali jsme asi 45. minut a když stále nejel, tak říkal, že už pojede. Asi za cca 40. minut dorazil, vzal si klíče a jel pro brambory, protože ty včera co koupil prý nejsou dobré... Uvařil jídlo a šel spát, teď leží a kouká na tv, honí mobil a je spokojený.

Přijela za mnou rodina. Udělala jsem kávu a šli jsme raději ven k rybníčku. Nebudu si zvát svoje návštěvy do cizího domu. Nejsem k tomu oprávněná. Není to žádná moje uraženost, ale nechci přihazovat dříví do ohně. Za celý den jsme prohodili tři věty a jedna z toho byla to "Dobré ráno" 

Je skoro půl sedmé večer, půjdu se chystat na zítra a budu psát tam výš. Jen jsem udělala souhrn včerejšího a dnešního dne. Ještě vím, jak to bude dál... po vykoupání a možná "hraní" se sebere a bez jediného slova lehne do postele a usne. Kde je taková ta slušnost "jdu spát, dobrou noc." Nemůžete přece vědět, že jde do postele, nemůžete. Nemáte kouli, která vám to řekne. 

Zítra vím jediné... pojedu do práce. Celý den bez kontaktu a večer mě doveze od vlaku řekne "Dobrý den" a tím naše komunikace skončila. 

2.3.2026

Pondělí

Dobré ráno deníčkáři...

Jedu do Prahy, vlak zastavil mezi poli a máme rozbitou lokomotivu. Čekáme na novou a zpoždění je 30.-40. minut. No co, je to krásné pondělí. Zatím jen začátek... V práci mě bude čekat dobrá káva a spoustu práce. V půl páté pojedu na návštěvu (domu) a budu muset přihodit kámen ke zdi, aby se náhodou nebortila. Rozumíte, ten odstup je tak velký, že už není potřeba ani podpěry. 

Dopíšu to večer. Tak zatím pa...

Úterý

Včera jsem nějak zapomněla dopsat svůj den. V práci bylo super, jako vždy, protože tam to ani jinak nejde... Domů jsem jela vlakem, ale od vlaku Boltem.  Slyšela jsem, jak řekl na živáku, že si pivo dát nemůže, protože ještě pojede. Nebudu nikoho omezovat. Zavolala jsem ať pro mě nejezdí, ať si otevře pivo. Víte co je nejhorší? Berete si už úplně vše osobně. Ať už řekne cokoli, vztahujete si to na svou osobu. Cokoli, že nemůže a je to protože se to týká vás berete prostě tak.

Vůbec se s tím neumím poprat...

Dnes jsem jela vlakem a koukala celou cestu z okna. Přemýšlela jsem o tom co bylo je a má být. 

Kdyby tady byla nějaká sudička a řekla mi co bude... Bylo by mi lépe. Do toho přišla špatná zpráva. Jedna kamarádka odešla do nebe. Usnula a už se neprobudila. Psali jsme si koncem února, že až budu v Praze, že mě bude budit. Občas jsme se potkaly ve vlaku. Hodná holka to byla a mladá... Je to smutné, že umírají mladí lidé...

Jedu k lékaři na kontrolu - roční, tak když stihnu něco napsat, tak napíšu a jinak asi zase zítra...

Středa 

4.3.26

Přijela jsem domů a zase nic moc... Chci se bavit normálně - říká. Tak ale přece nemluvím tak, aby vznikl problém. Ráno prosím v 6. konflikt. Reklama na seriál, který jsem nikdy neviděl... jen malý kousíček a už to je hrozná kosočtvercovina. Ano, moje odpověď byla, že nikdy neviděl ani jeden díl, že nemůže soudit. Že to co slyšel na sociální síti není jeho názor. A už to jelo. Tak mu vysvětlíte, že víte, že je tam celý den a každou volnou chvilku večer, tak přece je to jediné místo, kde si udělal cizí názor, než aby se podíval aspoň na jeden díl a pak mohl hodnotit. No, jenže... Když chcete vysvětlit, proč na to nekouká i před vámi, tak vám řekne kvůli kecům... Ano, tak se schovám, aby byli ještě větší? To nedává smysl.

Nevím, proč nemůže být protějšek (pardon, že ho tak pořád nazývám) v něčem trochu přizpůsobený. Já se celou tu dobu přizpůsobuji... Kdo nás oba zná, tak to ví. Bude to tak, udělá se tohle, tamto, pojede se tam, já budu dělat tohle a je mi jedno co ty. Vážně? Kolik holek o toto stojí? 

Proč ho nenapadne, aby si to sedlo domluvit se na normálních věcech a pravidlech, aby to fungovalo?

Čtvrtek a pátek + víkend

ˇJako každý jiný. Nic, jen práce a spánek. 

Pátek byl HO, takže jsem od rána čerpala sluneční energii. Bylo mi fajn, sem tam jsem něco udělala do práce, sem tam jsem se poflakovala, uklízela... Pak jsem tu měla jeho tátu, kterému jsem pomáhala něco udělat, ale podařilo se nám to jen z poloviny. 

My se skoro neviděli. Jen když si mezi prací přivezl housky a chleba, tak "dobrý den" a pak když se vrátil z práce, něco dělal u souseda a aby se neřeklo, tak tam i celý večer popíjeli... Přišel domů a hned se do mě pustil ohledně jeho táty, takže opět hádka... Ale já se jí chtěla vyvarovat, chtěla jsem odejít na půdu, nebo do skladu, abych byla sama a nemusela čelit narážkám, které vyústí. Prostě našel záminku, jak mi to zprotivovat, jak znepříjemňovat. Můj závěr z toho všeho je, že se nesmím bavit s okolím, které ho zná?  Podle mě bude jen v tomto případě klid. Takže hubičku na zámek a neohlížet se. Šla jsem spát na gauč. Za prvé, chrápání je snad schválně, aby mě ničil a asi nechci, abych ho v noci objímala a ukazovala, že ho mám ráda. 

Je sobota poledne... On byl v práci a já uvařila krůtí maso na zelenině s rýží, vyprala tři pračky, poklidila, uvařila jsem si konvici kávy a jsem se svým příběhem tady. Na zahradě na slunci. Přijel z práce, tak mi řekl "Dobrý den" a šel dovnitř. Nandal si na takové dva velké krajíce chleba zavařené maso a přišel za mnou, jestli chci kousnout. 

Říkala jsem mu, že tam je "vyvážená" strava - rýže s krůtím a zeleninou. Když už jde do sebe, chce cvičit, nakoupil si kdejaké pomocníky na svaly, tak mu takováto  strava nepomůže... Ať si nandá něco, co potřebuje, aby zhubl a dal se do formy. Zase špatně, i když to myslíte dobře. Stojí se sousedem mezi ploty a povídají si a soused zřejmě myslí, jaký je chudák. A víte proč? Protože takhle tady normálně žijí. Přijde to všem naprosto normální, že vy jste kus hadru a oni bohové. 

K večeru jsme se rozhodli, že k bychom mohli ugrilovat nějaké maso. Dojeli jsme nakoupit (platil) a já jsem připravila maso a dobroty k tomu. 

Nevím, kdo nebo co... ale normálně začal vyklízet půdu. Odvezl ty krabice, které jsem tam rozřezala a připravila na vyhození... Já tady píšu, že se tu nic neděje a on najednou jde na půdu a začíná tam uklízet??? Přece mi nemůže číst myšlenky, když je odpojený a já jsem neříkala poslední dobou nic. Možná je tady nějaká skvělá duše, která donáší, ale tento web je pro vás, ne pro něho. 

Pak mě napadá, že to asi dělá kvůli sousedovi, protože sice odvezl ty krabice, ale... začal vyhazovat nepotřebné věci pro souseda na spálení. Tak možná to dělá kvůli němu? Nebo je možné, že se začne konečně dělat podlaha? Já nevím, informace ke mně nejdou. Řekla jsem sousedovi, ať přijde taky, na maso. Udělal se i oheň, protože byla zima, tak se sedělo a povídalo... Bylo dobré, když soused se ptá: "říkal ti, jak jsem vyhazoval ohryzek z auta?"

Já: "ne"

Podíval se na mě divným tónem... Protože ví, že tyhle věci mi normálně sděloval... A to je přesně to, že už nekomunikuje. Už neříká, co ho rozesmálo a co dříve normálně dělal. To je jedno, Protože tuhle větu slýchám 5 x za večer. Asi v půl 9 večer se to ukončilo. Konečně den i večer, kdy tady neproběhla žádná hádka, ani narážka. Sice my dva jsme si skoro nic neřekli, ale byl klid. 

Já jsem ještě předtím vyčistila u verandy listí, odkryla sněženky, které se tam dusily, vyhrabala bordel z podlavičky a hned to vypadá takové čisté. On trochu porovnal tu verandu, aby na ní nebylo vše cikcak. 

Dnes je neděle, on je v práci a já jsem si uvařila ranní kávu. Pak umyju nádobí, jídlo zbylo ze včera a půjdu asi shrabat na dvůr listí z dubu. Je ho tam moc a bez něj to bude hezké. Přece jen to nikdo před zimou nedělal. A pokud ano, tak to nestačilo... Venku je krásné sluníčko, takže  to půjde samo. 

Přesně vím, co řekne, až přijede. Dobrý den, proč to děláš? To vezmu traktůrkem... Ano, ať to veme traktůrkem, ale já když budu jen tak sedět, budu jen přemýšlet a v hlavě se mi budou rojit jenom samé "co, proč?" Jemu snad jde o to, abych to tak měla. Abych se užírala... No, uvidíme, jaký den bude dnes... Je teprve začátek...

Každopádně, je MDŽ a já chci každé  ženě i té nenarozené popřát hezký svátek. Ať vás muži zahrnou květinami, nechají vás odpočinout, vezmou vás na hezký výlet, nebo procházku, uvaří něco dobrého ...Prostě, abyste věděly, že i tento sváteční  den si můžete užít jinak než obvykle. 

My co jsme sami, nebo s někým, kdo je hulvát a myslí jen na sebe, my si to musíme udělat pěkné sami. 

Tak pa večer. 

tak abych to dopsala, tak jsem nakonec měla výlet do obchoďáku, mekáče a pak dom. On šel na fotbal s kolegou a já hrabala to listí. Přišel zpumprdlíkovaný i s tím kolegou a večer se jd do hospody ještě s dalšíma. Ano šla jsem, protože pořád sedím doma. Dala jsem si dva giny s tonicem a bylo fajn. 

Dojeli jsme asi před desátou, vana a spát...

Pondělí

9.3.2026

Je tu další začátek nového týdne... Cesta do práce docela utekla. Ani si neuvědomuji, jak moc důvěřujeme ostatním lidem, když jim svěříme 2 x denně svůj život. Ale podle mě, je vlak zatím nejbezpečnější. Vůbec nic se mi dneska nechce. Udělala jsem to co jsem musela a za 45.minut končím. 

Už mi zase bombarduje anonym. Proč? Ty jo, já už nevím... mám smazat tu blbou apku? Nebo mám skočit pod vlak a jednou pro vždy udělat radost všem, kdo mi nic nepřejí? Komu evidentně sedím v žaludku? Chce někdo moje místo obsadit? Prosím, ale se vším. Já už se v ničem nevyznám. Snažím se tady dělat jak je mi super, jak vše zvládám, ale vlastně nic z toho není ani trochu pravda. Chtěla bych mít už aspoň letní období a trochu být se vším už uzavřená. Chci se bavit jako dřív, smát se každé hlouposti... ale drogy brát nechci ...!!! 

Proč neumím být svině? Proč jsem stále taková, že si nechá blinkat na hlavu?

Úterý

10.3.26

Včera jsem mlčela, nějak jsem neměla důvod mluvit... Nikdo nemůže vědět jak se cítim, kromě těch, co takovou situaci zažili. Jste v cizím domě, kde jste ještě nedávno říkali doma, bojíte se na cokoli sáhnout, protože si přijdete jako na návštěvě. Spíte v cizí posteli s cizím člověkem a nevíte kolikrát ho ze spaní obejmete a on vás odstrčí, protože k vám cítí odpor.

Dnes jsem volala na úřad. Mám tam žádost na byt. Tak prý když budu mít štěstí, tak 3-4 roky? Proč je problém úplně všechno? Jako vážně? Vše jde proti mně. Nic mi nejde naproti. Já vím, že chce vše čas, ale já už chci mít vše zlé za sebou.

Pořád mi skvělý anonym posílá blbosti, komu háže coiny a na tiktoku, kde lítá po streamech, kdy vysílá a co. Včera jsem pronesla, že tiktok nás spojil a také rozdělil. On bez téhle aplikace neumí existovat. Pořád má potřebu si zvyšovat level, ukájet svoje ego dárkama, vědět o každém všechno. Je hrozné jak člověk dokáže propadnout závislosti. Ale většinou to bývá asi IQ, nebo nedozrálým mozkem. Nikdy nechci být stejná. Nezajímá mě co si ostatní myslí, komu nadávají, na čí straně jsou, kolik si kdo závidí. Mám raději tu realitu, kdy si mohu na člověka položit hlavu a klidně oddychovat, kdy mohu cítit jeho teplo, kdy vím, že když ráno vstane jsem jeho první myšlenkou. Ne nějaká aplikace, kde lidi hrají jak jsou úžasní jen abyste si mysleli že je zajímáte a házeli jim dál. Vy projedete barák, ale oni to projedou jinak. A Vám budou skládat poklony, ženy mužům a muži ženám... ale jen proto, že to teče. 

Také jsem bývala součástí, ale mně ty peníze z toho pomáhaly. Já je neutrácela za zbytečnosti, nebo proto, aby se křičelo moje jméno. Byla to pomoc a zároveň jsem tam našla partnera. No a takhle to skončilo. Vše bylo hlavně kvůli této apce. Protože ano, jako každému, tak i mně vadilo, že je tam víc, než v komunikaci se mnou. Ale už je to jedno.

Tohle pronesl opět včera... Je to jedno. 

No, ráno mě odvezl na vlak. Ano přiznávám, jsem debilně odkázaná na jeho pomoc. Mám sice řidičák, ale za ta léta už řídit neumím. Místo, aby mě to naučil, tak řekl, že mi koupí auto s automatem... Pane Bože!!! Občas se vážně dost proklínám!!!

Dneska nevím, co budu dělat, vůbec se mi nechce tam, ale zase se mi nechce toulat ulicemi Plzní, nechci utrácet za hotel, ale taky nechci obtěžovat svoje kamarádky. Proč já jsem taková, že nechci být nikomu na obtíž? Budu muset jet tam a koukat se na ten nezájem. 

Středa

11.3.26

Včera jsem přijela později - nakonec. Nemusel pro mě jezdit. Psala jsem mu, že přijedu déle a odpověď přistála "OK." Asi by stačilo vědět, že to ví, než trapné OK. Řekla jsem mu doma, ať raději neodpovídá. Po asi půl hodině přišla ještě jedna zpráva... Jako vlakem dýl? To už jsem nereagovala, protože jsem jasně napsala, aby nejezdil. 

Docela mě zamrzelo jedno! Vím, že to možná bude znít blbě a sobecky, ale celou dobu co tu žiji se neoholil a jen mi neustále opakoval, že si nechá dlouhé vousy a kníra až k uším zatočeného. Jednou si to nehal upravit před svátky ale kníra si nechal. Věděl, že se mi to 2 x nelíbí a přijde mi to nechutné, ale nic s tím nedělal. Dá vám kopačky a najednou je ostříhaný a oholený, protože se to nelíbilo lidem na tiktoku. Ano, kvůli mně nehnul schválně s ničím, ale kvůli nim vše obrací ve svém životě. Hledá zubaře, který by mu dal zuby do pořádku, ale svému protivníkovi se vysmíval, že nemá zuby. Teď mu je závidí. Tak buď je to velká síla TT, nebo nějaká nová oběť? Netuším, ale tady je vidět, že můj názor ho nikdy nezajímal a já jsem mu tím pásem byla i ukradená, protože by po mém boku nebyl za houmlesáka. Já ale nikdy neřekla, že se stydím, ale tady je vidět, že se styděl sám za sebe. Hlavně před virtuálním světem. Smutný to život... Nakonec, ukázal mi, jak to vypadá, když vám na člověku nezáleží. Koupí vám s klidem čokoládu a ví, že jí nejíte...Vy víte za tu dobu co má rád, co mu nechutná, co nerad dělá, co rád dělá... 

A koho vlastně zajímá, co mě mrzí? Asi nikoho ... Oblíbená fráze "Je to jedno!"

No, to je vlastně doma za večer tak 5 x ... Ráno byl klid. Syn je nemocný, takže není dva dny dříve vzhůru a tak vstává chvilku před odjezdem. Já seděla v kupéčku s pánem, který se mnou jel 2 x už minulý týden a dnes mi povídá: "To je hrozný s těmi svačináři, ani spát nenechají, co? a ani se neobtěžují zabučet, když odchází," 

Má pravdu, někteří spolucestující jsou opravdu na pár facek. Vy si platíte jedničku, abyste měli pohodu a klid a stejně se vždycky najde rušivý element. Nejhorší je jeden, co neustále patlá na ruce desinfekci, počká až všichni usnou a začne rozbalovat sušenky, které jsou v plastové krabičce (šustí, chrastí, chroupe a mlaská). Pak si znovu napatlá ruce desinfekcí a když jde ven, vezme si roušku. Už jednou jsem prohlásila, aby si sedal jinam. Jsou to neohleduplní sobci. Ale prostě jsou a budou.

V práci zatím vše dobré. Tady víte, že vás mají lidé rádi. Chovají se k vám uctivě a ohleduplně. Snaží se vám pomáhat, ale jsou věci s kterými nikdo nemůže pomoct. 

Zajímá mě, co bude dnes tam. Vyhýbavé pohledy, napětí a ve finále ignorace. 

Čtvrtek

12.3.2026

No zbytek večera byl zajímavý a vlastně potvrdil to, co celou dobu říkám... tedy vlastně píšu. Vzhledem k tomu, že měl na hře aktualizaci, nemohl hrát a tak si pustil film. Nějak se mu nenačítal a my se dostali záhadným způsobem ke komunikaci... 

řekla jsem mu, proč není upřímný k lidem na té jeho apce, když vysílá. Proč si hraje na Boha, když kdyby kdokoli z těch lidí, kteří mu tam zvyšují ego a vyhlašují ho za super člověka měl být s ním rok v životě, pozná, že vlastně opěvoval někoho úplně jiného. Chápu, že tam každý dělá ze sebe toho lepšího, ale on tam ukáže ze sebe 10%, víc ne. Odpověď byla, že mu ti lidé jsou kdesi, že ho nezajímá, co si o něm myslí, že mu je to "jedno!" Dobře, tak proč to tedy takhle dělá? Kdyby mi to bylo jedno, tak si nehraju na lepšího... Nebo si to myslím já? Pokud mi nebude záležet na tom, co si o mně lidé myslí, nebudu ze ze sebe dělat přece to co bych chtěl být, jaký bych chtěl být, ale budu tam takový jaký doopravdy jsem. Celou dobu, co jsme se vídali jen o víkendech, jsem si také myslela, že si na nic nehraje, že takový je... Ale, on to neukázal za ty dva dny v týdnu, protože jel režim na který byl zvyklý. 

Prý jsem také jiná... Ano, protože takhle se nechoval jako když jsem se sem nastěhovala. To člověka změní. Vy se začnete podřizovat, začnete být unavení a hlavně, začnete přemýšlet. Vidíte co jste před tím neviděli. A když s někým žijete, přejete si kompromis, vzájemné pochopení, společný čas. 

Pak došlo na debatu o tom, proč bývalému pronajímateli neřekl, jestli bychom se synem, nemohli jít bydlet do toho bývalého bytu, když s ním volal. Řekl, že on se ptal, kdy se odstěhují i rodiče, protože to chce mít prázdné. Říkala jsem, že tam stejně budou do konce roku... A údajně ne! Začne se dělat půda, udělá se jeden pokoj a my tři tam půjdeme??? Říkám: "Jsme tři, jak chceš vydržet ve třech v jednom pokoji?" 

On: "Budeme muset, udělá se pak postupně další pokoj a tak dál."

Já: "A proč to děláš takhle okatě, říkáš, že nás nikdo nevyhazuje a pak máš takový plán. Protože víš, že tohle nedáme, protože v jednom pokoji se zabijeme."

Já: "Chápu, že ty bys nás nevyhodil, protože by jsi byl před lidmi za toho nejhoršího!"

On: "No jasně, protože jen magor by vyhodil někoho, když nemá kam jít, nebo ne?"

Já: "Ale to máš jen kvůli lidem. Já už vím jak ty to máš. Ty chceš žít, jako jsme celou dobu žili (bavit se, mít svobodu, kterou  celou dobu máš), tak jak to je od té doby, co tu i bydlíme. Vidíme se denně, spíme vedle sebe, jezdíme na nákupy... "

On: "No a vidíš, jak to klapalo!"

Takže... on v sobě nemá blok, on nic necítil, nebral vás jako partnera... On prostě žije svůj život s někým. Je mu jedno, kdo by to byl. Vlastně, chtěl jen pomoct, abyste měli kam jít na konci června a neskončili na ubytovně. Takový dobrý skutek zamaskovaný do vztahu. Ale on ten vztah nikdy neměl. Veškerá energie, kterou jste se do toho snažili dát byla zbytečná. Jen on jen poskytl bydlení, zbytek ho vlastně nezajímal. 

Vysvětlí mi někdo, jak jsem mohla být tak slepá a blbá?

Ptala jsem se, jak to chce dělat dlouhodobě, jestli já tady mám koukat na to, až si s někým začne a nastěhuje si jí jakoby sem? 

On: "já nikoho nechci, nikoho si hledat nebudu."

Já: "a tomu věříš? Když jsi byl sám, tak si psal holkám o sex, tak mi neříkej, že nikoho nebudeš chtít!" 

On: "pche, začne teplo..."

Já: "jakože budeš s nějakou venku? Budete jezdit na výlety a mít sex v autě, nebo v lese?"

On: "ne, přijedu z práce, dojedu si na pivo do hospody, přijedu a lehnu a budu spát. Ráno do práce..."

Já: "takže to co jsi měl celou dobu a dělal jsi to tak?"

On: "no." 

Když někdo neumí najet na jiný režim a ani nechce. Slyšela jsem názor jistých lidí... Že byl strašný, ale teď byl už dost srovnaný, ale zase se vrací do starých kolejí. Byl srovnaný, protože to tak hrál, aby jsme si to všichni mysleli. Ale ono to hraní nejde udržet, když sámi nechcete, aby tomu tak bylo a sám jsem tu roli nakonec hrál.

Větší fór byl...

On: "Od pondělí tě přivezu od vlaku a v sedm se sebereme s klukama a pojedeme do Plzně do posilovny.

Já: "mně je to jedno, děláš si co chceš a vždycky budeš, takže je mi to asi fuk."

A nějak jsme se dostali k finanční gramotnosti. Nejen o penězích z TT. Protože já ty peníze vlastně vybírala a mně vadilo, že on je otáčel dál. Ano, protože jsem to s ním myslela dobře, neuměl zacházet s penězi a tak aby si začal šetřit.

On: " no, mně bylo jedno, že to co mi naházeli, tak jsem to otočil a holt mi nezbylo na benzín na víkend, abych jel za tebou, tak jsem nejel. Mně to bylo jedno." 

Já: "no vidíš a mně ne, protože jsem si myslela, že chceš být se mnou. Že když se vidíme jen o víkendu, že ti třeba chybím. A tady je vlastně ukázka toho, že ty zacházet s penězi neumíš a lžeš sám sobě. Přestaneš kouřit, všem začneš říkat 350,- Kč denně to je dost. Takhle jsem za tu dobu ušetřil tolik a tolik... V zápětí řekneš, že denně budeš jezdit do posilovny (nafta, vstup, pití) ... možná je to víc, než jsi ušetřil za kouření. Takže ekonomicky jsi úplně mimo. "

Kolem sebe má spoustu příležitostí, jak cvičit, jak posilovat, ale tohle mi v případě, kdy tady na povrch ukazuje, že šetří a za chvíli z něho bude největší evropská banka, že je absolutně mimo. A to nepočítám, že bude hezky a taxík z pařeb, litr "minimálně" propije za jeden den o víkendu... Takže zase plány, které nemůže splnit. Plány, které má v hlavě a nedotáhne je do konce. 

Já nesoudím, jen to ventiluji, protože mě to mrzí. A když mu to řeknu, tak mi řekne, že to je jeho věc. Já chápu, že se cítí být dospělý a myslí si to, ale dospělý člověk to má srovnané. Chodíte do práce a třeba dřete, chcete za ty peníze nějak žít, ale víte, že to nezvládáte, ale přesto se uvnitř ujišťujete, že to je OK. 

Já jsem mu včera říkala, že když  streamoval, já ho ve všem podporovala... měla jsem radost pokaždé, když měl radost on. Že si koupil to a tamto. Dokonce jsem mu s tím pomáhala, aby to měl hezké. On streamoval, já se koukala na seriály, normálně jsme komunikovali. A ano, když si tam něco vydělal a já viděla, že to vzal a velkou část poslal někomu jinému, štvalo mně to. Však jsme mohli někam jet, dojít si na nějaké dobré jídlo, užít si něco pěkného, nebo to jen tak dát na stranu a třeba to investovat do něčeho. Lidi nás dva spolu měli rádi. Nevím tedy jestli všichni, ale značná část ano a přáli nám to. Jenže, oni také byli součástí té hry na vztah. Vím, že hodně lidí to prokouklo, ale věřte jim. Dokonce i tady místní to viděli. Já si pořád opakovala, že to je blbost, že mu jen závidí, že má takový život a že si umí spoustu věcí opravit. Ano, to umí... Ale těch keců. 

Je tu čtvrtek. Co asi přinese? Dobře, chce žit normálně, tak vlastně jsem tak žila, ale nemůžu si teď oficiálně vlastně na nic stěžovat, protože už "je to jedno." Nemůžu už mu vyčítat, že netráví se mnou čas, ale tráví ho s lidmi, kteří ho neznají, nevědí a ukazuje jen to dobré. Nemůžu vlastně nic říct, co by bylo normální ve vztahu. Takže ... jeho oblíbené "dobrý den, dáš si." Ups! 

Budu dopisovat nějaký článek při troše času přes den, tak se nezapomeňte podívat. 

Zatím přeji krásný čtvrtek a já zase budu publikovat.

Dobrá zpráva/Novinka

Už jsem si myslela, že dnes nic nenapíšu, ale já musím!!! Mám dobrou zprávu. Začal jednat. Zavolal starostovi vedlejší vesnice, jestli nemá obecní byt. Tam, kde jezdí vlak. Starosta říkal, e snad výhledově něco bude, ale že se musí dát žádost. V pondělí po práci tam jdeme, ale myslím si, že žádost bude muset podat on. Já mám trvalák v Pze a nechci ho tam rušit, kvůli žádosti o byt tam. Finančně se to také dá zvládnout, takže by to neměl být problém. Pane Bože, jestli existuješ, tak by to mohlo vyjít.

Chápete to? Kdyby to vyšlo, budeme se stěhovat a budeme psát nový příběh. A o tomto člověku už nebudu chtít vědět vůbec nic. Ukončím veškerý kontakt, přestane pro mě existovat. I když budu v druhé vesnici, vím, že ho nepotkám a neuvidím se s ním. Strašně se mi uleví a postupně budu ten necelý rok tady dostávat z hlavy. Nebudu chtít vědět o něm nic. Ani jak se mu daří, ani o baráku, prostě pro mě nebude už existovat. Zablokuji ho úplně všude, prostě "No Contact"

A dlouhou dobu mi bude trvat, než vůbec někomu začnu věřit, pustím si ho k tělu a poskytnu mu své srdce.

Začnu si zase vážit sama sebe, budu mít čas se zdokonalovat v AJ, háčkovat zvířátka pro dětičky, cvičit a prostě budu stárnout s grácií... Vrátím se zase ke své Ávině, která všem dodávala energii, úsměv a byla i snad vtipná. 

Ano upřímně, těším se na svůj život. Těším se na to, že se nemusím ohlížet na někoho, kdo využil mých citů a hrál si se mnou. Bude to krásný očistec. Ano, nesmím se těšit předčasně. 

Každopádně, hezké gesto, ale ukázal, že i když vás nevyhazuje, nechce vás tu. Neprotestuji, jsem smířená. Vím, že mě tu nechce. A vím, že bude říkat, že já jsem chtěla odejít, protože to neklapalo a nikdy nepřizná, že je jen vyčůraný Narcis, který nedokáže mít vztah, kde mu neposkytujete to, co narcis potřebuje. Nikdy se z toho nevyléčí. Je mi líto mé nástupkyně, ketrá tohle pozná. Bacha, bude za tebou klidně 5 let dojíždět, pak až se sestěhujete, tak poznáš. Ale to už možná začneš psát stejný příběh, nebo budeš jako on a dáš mu pořádnou školu. Přeji jí štěstí a třeba tím, že bude věkově k němu, bude mlčet a bude ráda, že někoho má, bude s ním šťastná. Snad tě chladně neodstrčí a neřekne je konec, neklape to, lezeme si na nervy. Ale jediná ty budeš ta, která mu leze na nervy a ještě se z toho budeš obviňovat, že děláš pořád něco špatně. 

Nazdar, tohle nechci!!! 

"Nejlepší pomstou je nebýt jako ten, který vás zranil."

Pátek

13.3.26

Ani mi nedošlo, že je pátek třináctého. Docela často, už druhý tento rok. Celý den jsem byla venku, pak jsme se synem šli na procházku, uvařila jsem noky s kuřecím a smetanou. Pak přijel pan "Dobrý den"

Něco z půdy snesl na káru, že to zítra odveze na sběrný dvůr a jel na pivo. Říkal mi s kým a já mu jen stroze odpověděla, že mi je jedno s kým jde, že může jít třeba s Esmeraldou. No, jelikož jel na tom skútru, který dělá bordel po celé vesnici, tak už jsem ho slyšela přejet jinam, ale to jel asi ještě k tomu kamarádovi na panáka. Nevím. Každopádně, žije si ten svůj dokonalý svobodný život, plný zábavy a chlastu. Pardon, ale tolerovala jsem to, protože láska... Teď je mi to těžce nepříjemné. Dokonce se převlékl bez sprchy do věcí jiných než pracovních, ale smrděl jako UA dělník. Fuj, udělalo se mi špatně. Šla jsem dál skládat jeho suché a vyprané věci a stýskala si po krásně složené skříni, kterou měl, když jsme se sem stěhovali... On šel na ples a já skládala všechny jeho věci do skříně do komínků. Kde jsou??? Dávno nejsou.

Docela odvážné si jezdit po chlastu po silnici, kde můžou kdykoli projet policajti. No, proti gustu... Zítra jsou ty karty a asi nepůjdu. Nehodlám se dívat na to, jak tam pomalu ožírá svou hlavu a pak s každým flirtuje, abych to viděla, protože my dva už nejsme. Ale přihlížet tomu taky nehodlám. A vím, že by to dělal schválně a možná by se s někým zdejchnul a odjel a já tam zůstala jak blbec. Asi to nechci vůbec podstupovat. Myslím si, že to co dělá poslední dobou stačí a víc mi dávat tu nenávist ke mně nemusí. 

Dneska se ani nevykoupu. Protože pochybuju, že někdo zatopí. Já nevím jak, jinak bych to udělala, ale on ví, že se netopí. No, mohla bych si jít napustit vodu do vany a vydělat ten zbytek, co tam byl ze včera? A jdeme to zkusit. Něco tam určitě ještě bude

Sobota

14.3.26

Tak voda na mojí koupel tam byla. Někdy po sedmé přijel a zatopil a hned šel hrát. Šla jsem po vaně na kávu ven... On šel přiložit a opět ta trapně položená otázka "proč seš tady?" Já se ho také neptám, proč je v obýváku a hraje. 

Musela jsem odtáhnout gauč. Veverák si, když měl volné působiště a byl tu celý den volný schoval ořechy mezi rozkládací prostor v gauči, takže, když jsem si včera rozestýlala gauč, tak vypadala půlka tašky ořechů, kukuřice a dalších blbostí. I moje gumičky do vlasů. 

Jinak, on už asi týden usne každou noc se ve dvě ráno budí. Myslela jsem si, že je to tím, že spím vedle něho, ale i když jsem si rozestlala gauč a spala jinde, prý byl vzhůru. Koukala jsem na google, tak prý játra a zřejmě potlačené emoce. Však nic potlačovat nemusí, rozešel se, je nad věcí, ukazuje mi, jak je mu vše jedno. Ale ono mysl neoklameš, že jo. Možná mu to není tak jedno, jak vypráví a jak ukazuje. Musíme stále myslet na to, že je dobrý manipulátor a herec. Takže může hrát jak chce, ale to uvnitř prostě neskryje. Může to být svědomí? Má vůbec narcis nějaké? Proč ho vlastně řeším? Protože mi na něm stále záleží, protože mi není lhostejný, ale věřím, že to bude jen do doby, než odtud vypadnu. Sejde z očí, sejde z mysli. 

Já si všechno zapisuji tady, všechny pocity, on to nikde neventiluje, on to v sobě drží. Nechápu. Mně to pomohlo.

Začal vyklízet půdu. Opravdu se nezapře povaha z rodiny, konkrétně mamky. 

On: "toho stolku je škoda"

Já: "však je archaický"

On: "do toho zahradního domku stačí."

V duchu jsem si říkala, že je vlastně jedno, na jaký kus bude padat prach a nikdo ho neutře. Ještě mi tam říkal, že ten kus, kde se plánoval synův pokojík, tak podlaha půjde celá dolů. Říkám, že super, ale asi mi je to jedno. Takže vlastně, kdyby takovou dobu nepředstíral a netvrdil že máme vztah, mohl už dávno mít schody a podlahu, protože celou dobu řešil bratrův pokoj. Takhle vlastně nemusí, protože bratr bude nahoře s ním. Bože, my tady se synem celou dobu brzdíme stavbu. že nás to nenapadlo, co? Ach jo, být parazitem je strašně unavující.

Jdu si ven vypít kávu a zase určitě něčím zajímavým přispěju.

Neděle
15.3.26

včera jsem na ty karty nakonec nejela a ještě že tak. Chvilku před odjezdem mi oznámil, že přihlásil ješte toho jednoho kámoše tady z vesnice a že ho budeme vyzvedávat. OK, zůstávám doma. Vím jak by to skončilo, já tam někde večer zůstanu sama, protože pánové se půjdou dál bavit a nebudu mít ano na taxíka, protože platím kartou a jedinou hotovost jsem měla na zápisné.
Celý den jsem si užívala sluníčka, odpočívala a čerpala síly. Uvařila jsem večeři (gratinované smetanové brambory s kuřecím) a v deset šla spát. Vstala jsem v sedm. A co myslíte? Ano, on tu nebyl a ještě ani není. Vím co dělal, kde byl a je a s kým. Nějak mi je už úplně jedno.
Já jsem jen moc ráda, že já budu mít za celou tu dobu svědomí čisté.
Včera jsem se šla projít, potkala jsem lidi, které už od vidění znám a oni na mě, že tu ještě bydlím? Je to tu fakt malé, takže to, co řekne jednomu, vědí všichni. Tak si to hezky pojistil, že prý já chci pryč a nechci s ním být. Půl pravdy " Já musím pryč a on se mnou nechtěl být!" Proč ma tendence říkat to tak, aby byl on chudák? Já zapomněla, narcis! Když to pak slyšíte, mate chuť křičet! A jelikož ho tady lidé opravdu znají od malička, je jasné, že tomu věří, protože už od začátku si říkali, že já s ním nevydržím. Že jak s ním můžu být? Možná chvilku viděli tu jeho zoodpovědnost, kterou hrál, ale nakonec... všichni tady věděli, že to nedám!
Já vím, že je to hlavně moje chyba. Vím, že ve svém věku bych měla být už dávno více zkušenější a prozíravější, ale... láska.
Včera mi došlo, že když tenkrát někdo zemřel a byl v nějaké komunitě na TT a ten s kým on bojoval se vždycky hnusně vyjádřil k té smrti. Hned na to upozorňoval a jak to je špatné a před lidma dělal lítost... A když umřela nedávno naše donátorka, kterou i poznal osobně, udělal to samé. Jeho odpověď byla. No a, aspoň to má za sebou... Ups! Jako vážně? Mám to vyfocené, protože jsem tomuhle ani nemohla uvěřit. Když jsem se později doma vyjádřila, že to bylo hnusné, víte co řekl? No a? Mně byla u prdele.
Říkám: "a když tě podporovala a házela coiny, tak byla dobrá?"
On: "Mně zase tolik neházela!"
Už jen to, že tam u něho nechala třeba měsíčně 4000 bylo pro takovou holku jako byla ona dost. A on jí poznal i osobně, ona ho měla ráda ... a takhle se staví úplně ke všem a všemu. Bez empatie, bez citů, bez morálky. Smutný to život, hořký s studený. Pokud je to obranný mechanismus... vlastně není! On s váma bude trávit večer, bude si hrát na největšího kamaráda a ve finále... druhý den řekne, že jste mu u prdele a že vás stejně nesnáší. Jako ten kámoš s kterým jel na ty karty. Nemá ho rád, ale když ho potřebuje, tak je s ním děsný kamarád.
Slyšela jsem dveře u baráku, tak je možná už doma. Počkám tady s konvicí kafe, jestli třeba nepojede pryč. Nechci se s ním asi vůbec vidět. I když, večer budu muset. Ráno kvůli vlaku asi také. Ach jo! 

Pondělí

16.3.26

Včera to bylo zajímavé. Zbytek dne myslí. Pán zatopil, vykoupal se a lehl si a usnul, pak mu zavolat "ten kámoš" s kterým byl a přijel na kávu. Já odešla do obýváku. To bylo jako dvě pipky...šepty, šepty. Ježíš, mně je to opravdu už úplně jedno. I kdyby tam byl s x holkami, nechá mě to chladnou. No, pak odjeli kamsi a pro auto. Zase šel spát. Bolelo ho rameno, tak jsem mu tedy dala prášek. No a ve čtyři vyskočil jak rys a jel na koloběžce na pivo. To byla pohůdka.

No, každopádně něco vím, ale o tom až v pravý čas. Každopádně, asi mi to udělalo obrovskou radost.

V sedm přijel a šel hrát. Holky, až některá někdy padnete do jeho pasti... Fakt vám tohoto partnera budu "přát." I když, nějaká holka, co má ráda milence a jeho bude mít jen na to, aby měla kde spát tak bude naprosto spokojená. Hlavně ne někdo, kdo čeká vztah plný lásky a porozumění.

Ráno byly opět neshody. Strašně napjatá situace tam. Já už nemůžu být ani moc v jeho blízkosti. Tak se mi najednou příčí a po tom co vím teď je mi tak moc odporný! Chudák! Nedokážu se přepnout a být na něho milá.

Úterý a středa

Milý deníčku, omlouvám se, že jsem tě chvilku zanedbala. Měla jsem spoustu rozhodování a to nebylo na myšlenky tady, ale jen utřídění v mé hlavě.
Důležité je, že je rozhodnuto! Takže!
V neděli jsem samozřejmě zjistila, jak je naivní a hloupý. Všechny holky, co touží po penězích jen tak (ono teda, nic moc to nebude), pište, udržujte kontakt a pak si vymyslete nějaký srdceryvný příběh! Funguje to! Protože když budete mít profil s hubeným tělíčkem a pěknou filtr tvářičkou, 100% máte šanci 10:10! Jen musíte ty zprávy dobře tvořit pomocí AI. 

 V pondělí k večeru jsme byli na tom úřadě, tam nám řekla paní, že stačí, abych napsala písemnou žádost o byt a že v brzké době budou dva volné! Jupí! Jenže, dostala jsem nabídku na bydlení v Pze a po sečtení výdajů na dojíždění a nájemného s el a plynem je to naprosto stejná suma. Mám ale přece čas si to propočítat a vypsat mínusy a plusy. 
Do rána jsem dospěla k názoru, že  pro nás se synem bude pořád lepší zůstat ve vedlejší vesnici v obecním bytě a dojíždět. Mám to tam ráda, líbí se mi tam a budou prázdniny a to je mínus synovo dojížděni 2 měsíce. Plusové body. Plus ještě, když vám zaplatí IN 100 a vy budete jednu trať mít na rok také mínus. Byla jsem rozhodnuta, napsala žádost na A4 s důvody proč bychom měli dostat byt a napsala jsem mu, že až dorazím, hodíme to na úřad. Volala jsem své rozhodnutí rodinnému příslušníkovi, který byl úplně vzteklý z mého rozhodnutí. Položil mi to. Docela mě překvapila reakce, ale on v mých botách nechodí. Za pár minut mi na displeji svítil můj exmanžel. V hlavě myšlenka... on jen tak nikdy nevolá. A ano, 

"Ty tam nesmíš zůstat, tam se jen zahrabeš a nikdy se neposuneš. Nemůžeš zůstávat tam, kde tě nikdo nemá rád. Nemůžeš žít v takové blízkosti problému. Ty patříš domů do Prahy, tady tě chceme my, tady tě máme rádi a když se nevidíme, víme, že jsme tu pro sebe! Ty tam nepatříš. Volám ti jen když vím, že si ublížíš. Prosím, udělej to správně a vrať se zpět tam, kam patříš! Jednou rodina, vždycky rodina! A tohle rozhodlo. Nikdo mi nikdy za poslední dobu neřekl že někam patřím, že je tu pro mě, že někomu na mě záleží. !

Tahle slova mě přesvědčily o domově. Bylo to nepředstírané, bylo to upřímné, protože někdo s kým jste byli od 18 let a ještě v manželství pár let, tak ten někdo za vámi stojí, když nevíte a když se třeba nějak snažíte rozhodnout. Ten někdo, vás nakopne, podpoří a uklidní vnitřně. On vás zná asi nejvíc! Jako jediný z těch všech bývalých, protože vy jste ho zajímali, nikdy jste mu nebyli lhostejní. V ten moment jsem byla pyšná, že vlastně on byl ten za kterého jsem se vdala a i když jsme se rozvedli, stále máme to pouto! U něho člověk vidí, že máma mu dala to, co já se snažím dávat synovi. To, co ukáže v dospělém věku.
Tohle mě nakoplo, nikam jsem žádost nehodila a čekám, až se uvolní byt a my se tam nastěhujeme. Budu pešky 10. minut od práce, budu v klidu a budu "doma!" Naivně jsem si dělala domov tam, ale tam to neměl být můj domov! Byla to ukázka toho, jak dokáže někdo uměle vytvořit něco, co bude později bráno jako vaše chyba! A ano, beru to jako svou chybu. Největší omyl mého života, každý krok, který jsem udělala s vědomím, že je správný, byl po pravdě špatný! 

Teď jsem ve stadiu, kdy nestojím o jeho slova, nestojím o to být součástí klamu a lží, podrazů a šméček, kterých se dopouští. Nechci být spojována s někým, kdo využil toho, že jsem uvnitř šťastná a vysál to ze mě do poslední kapky. Nechci být součástí takového života, který mi nedává, jen bere. 
Dítě, které má být už pár let dospělé, zodpovědné s nějakou vyhlídkou dál... Ne, tohle je dítě, které bude raději hrát machra, zachránce a bojovníka za pravdu na sociálních sítích, kde tohle může, protože jeho ego nesnese tu krutou pravdu o které o sobě ví. Nebo si sedne za stůl a bude celý večer střílet a hrát si na hrdinu a nejlepšího gamera, nebo půjde k sousedovi vypít panáky, nebo půjde kamkoli, dělat cokoli... jen aby nemusel být zodpovědným člověkem. Bez vůle! Tvrdí jak přestal kouřit, sám ví, že nepřestal, protože, když přestanete kouřit, tak nekouříte vůbec. Ale on prostě kouří. Dělá před lidmi toho lepšího? Proč to jen dělá a pak je to jinak? Proč se jím teda nestane? Pardón, ale tvrdit, že už nepiju a přitom být 4x za týden nalitý? Aha... Tady je něco špatně! Ale lidé to nevidí. Nemohla bych takhle lhát a vlastně tím přesvědčovat samu sebe a přitom vědět, že jsem prohnilá uvnitř. Jsem férová hlavně přece k sobě samé. Chyby si musíme umět připustit. Je to prostě životní úkol. Jinak se nikdy nic nenaučíme. Ale ... když ti to nejde v dětství je možné, že rezignuješ a v dospělosti se tím nezaobíráš, protože, však stejně umřeš! Ale, chceš to ve skutečnosti tak? Proč teda na lidi hraješ úplně jiné divadlo? Proč ukazuješ to co nejsi? Tohle jsou otázky na které by si měl především "ON" odpovědět! Falešný člověk je horší, než jen špatný! 

Třeba teď mě potěšil člověk, který mě zná jen tak "mimochodem." Nabídl mi pomoc se stěhováním, že pokud bude v ČR, vezme velké auto a přijede pro mě. A proč? Protože i on mi tenkrát říkal, že tohle není člověk pro život. Že já mám na normálního kluka. Ne protože by chtěl on mě, on má všechno co chce, ale... protože od první chvíle co mě viděl a oslovil věděl, že jsem prostě normální žena. Viděli ten rozdíl všichni okolo a já byla totálně slepá a hluchá. A proč? Jak jsem tohle mohla dopustit? Jakto, že jsem přehlížela všechno? I tam ... několikrát jsem zaslechla, že si mě nezaslouží! Proč mi to nedocvaklo? Proč jsem nevěřila jeho dobrému známému, že tu stejně nevydržím, že od něho odejdu? Protože všichni co ho znají ne ze socek, ale ze života, tak vědí. Já byla jako všichni oklamaní ze socek. Víkendy dokážeš totiž hrát, předstírat, ale když pak máš společný život, už to nemůžeš udržet ve víkendovém tempu. 

Nemrzí mě, že to se mnou ukončil, mrzí mě to, že se mnou tak zacházel. Nevím důvod a on mi ho nikdy neřekne. Dělá teď děsného machra, předstírá svůj hlučný smích a ve skutečnosti si o těch lidech myslí jak jsou blbí, jaké jsou to domácí zvířata a dámské přirození, feťačky a socky. Nikdo není podle něho nic. A já to bohužel všechno vím, protože mi to tak bylo podáváno, ale teď všem skáče šipky do řiti, aby měl podporu. Jsou jen dva lidi ze socek o kterých nikdy neřekl nic strašného. Ale, ať si ti lidé myslí jak je skvělý. Já vím, že je to divadlo a nikdy to jinak nebude. I když bude na srazech dělat ty své přetvářky, po příjezdu domů 3/4 slovně znemožní a o tom zbytku se vyjadřovat nebude, protože si je nepamatuje. Ale za hodinu nahodí tu svou masku zapne se a bude dělat, jak to bylo super a všichni byli super. Ups..., zapne ten svůj naučený hlasitý smích, který je vynucený. Možná teď všichni říkají, že přeháním, že to hrát nemůže. Tak si sedněte... On to umí. V momentě, kdy jde na záchod, nebo cokoli z obrazu, koulí očima a říká... dementi! Ale ten pocit, že se směje tomu co píšete, nebo se úplně řehtá, je umělé. Já byla ta, kdo viděl pozadí. Pravdou je, že to pozadí bylo děsný a věřím tomu, že to bude horší a horší.

Čtvrtek

19.3.26

Dnes by měl svátek taťka, tak vše nejlepší do nebíčka ...

Včera to byl docela masakr. Přijela jsem tam a on řekl "Ahoj." Cože? asi se spletl. Půl roku mi říká "Dobrý den" 

No a dál? Šel na úřad na pivo. Vrátil se a šel do postele. Začal psát na mobilu ... říkám, prdelka? A už to jelo. Hele, to co vím jsem naznačila. Kdyby jste viděli, jak byl vzteklý!!! Musel si jít dát cigaretu. Takhle přestal kouřit. Ale tu půlku krabičky co měl z karet, tak taky už vyhulil. Takže... žádné nekouření se nekoná, jen si hraje zase na svědomitého. Co jeho svědomí na to? To bych nechtěla vědět. No, obvinil mě, že jsem mu napíchla telefon. Jakože, jestli si myslí, že jsem takový machr, že dokážu napíchnout telefon na dálku, tak je dobrej. Ale zvedlo mi to trochu sebevědomí. Je blbější, než jsem si myslela, protože tohle by snad nikoho nenapadlo. Vím, že na to jsou drahé aplikace a nebo nějaké drahé programy a já bych jako na to měla? Jsem ráda, že vyjdu. Prostě... měl by se zamyslet nad tím, než něco řekne. Prý mě udá, já se jen smála, protože mě udat může. Nikdy jsem neměla s napíchnutím telefonu nic společného, nejsem hacker. A určitě by mi stálo za to ho někde za velký prachy napíchnout. Jo, abych se dozvěděla co dělá, když chlastá? Jako proč? Já asi věděla, že ten večer bude dělat a říkat to co tam bylo... No, chlapec vůbec neví z čeho mě obviňuje. Není to křivé obvinění? 

Jé já už mu musím pěkně lézt na nervy. On po mně chce, abych se s ním bavila normálně, jako dřív. Jasně, pro něho to není problém, protože on to tak má celou dobu, ale neuvědomuje si, že mi tak nějak rozbil emoční systém a bavit se normálně prostě nejde! Nedokážu se uvolnit v jeho přítomnosti, nedokážu se už na něj usmát. Jen se mu vysmát. 

Jak se říká, zoufalí lidé, dělají zoufalé věci... (díky kamarádko za připomenutí této věty). Když vím, že na něco nemám, tak se to nesnažím uhnat. Zoufale obepíši každou napíchlou hubu s vyšpulenýma prsama, umělýma řasama... To co je dle jeho slov strašné. A pak čekám, kdo se chytí a odepíše? Pane Bože, takový zoufalec to musí být, aby si něco dokázal. To že si s jednou píše a je do ní úplně zamilovaný, ale z její strany není to, co je z jeho... Proč asi? Už jednou na to dojel a málem nedostal zpět ani korunu. Ale, lidé rádi opakují chyby. Akorát to Ego musí být tak velké, že se za chvíli ani do futer nevejde. Není to můj problém, ale třeba mu ho konečně některá sesadí.

Sice mu to nepřeju, protože to pak bolí, ale... kdo chce kam?! 

Pátek a sobota

Ve čtvrtek jsem nakonec nejela k němu a zůstala jsem v Praze. Potřebovala jsem klid, klid na svou hlavu, klid na svou duši. Už ráno jsem se rozhodla a rozhodnutí zůstalo po celý den. Musím uznat, že jsem udělala dobře. První věc za celou tu dobu, co jsem tu. Konečně rozhodnutí, které ni prospělo. Samota byla tak osvobozující. Nemusela jsem nikomu odpovídat na "Dobrý den," nemusela jsem poslouchat hlas, který mi nahání už je husí kůži, nemusela jsem dělat, že nevidím ... Byla jsem neskutečně uvolněná. U vlaku zbytečně nečekal, protože stejným vlakem jel i syn, takže ho vyzvedl. Synovi jsem zalhala ( jen kvůli němu), že se přijedu o něco déle. Nechtěla jsem, aby o mně věděl ON. Každý den se tu chodí spát mezi 21-22.h. Ten večer ještě v půl noci nespal. Asi konečně volný večer, tak si to užíval. Až když jsem bezpečně věděla, že už spí, napsala jsem synovi, že nedorazím, prorože už nemám jak. 
V pátek jsem se krásně vzbudila v 7. h ráno, uvařila kávičku v osm jsem posnídala výbornou snídani, pak ještě kávu na terase a v 8:45 mě nabral kolega. Byla jsem neskutečně uvolněná, usměvavá skoro do konce pracovní doby. Říkala jsem kolegům, že by mohl On být stejný frajer a odjet a vrátit se třeba až v neděli. Když už se blížil konec pracovní doby, padlo to na mě. Věděla jsem, že za chvíli musím tam. Začala mě šíleně bolet hlava. Myslela jsem, že tu bolest ani nedám po cestě. Přijela jsem, vzala jsem si hned dva paraleny, On si napustil vanu, vykoupal se a v 17.h odjel. Ani nevíte, jak moc se mi ulevilo. Říkala jsem si, jak byly mé prosby vyslyšeny. Začala jsem si třídit věci v boxíkách, které byly v kuchyni se společnými věcmi a dala do tašky a boxíky jsem složila. Postupně budu selektovat a hromadit, abych to potom při stěhování neměla tak náročné a hektické. Pustila jsem si seriál, pak volala s kamarádkou a když jsem šla v deset věšet prádlo, slyším dveře. Došel do koupelny a zase to jeho "Dobrý den..." Je večer, byla má odpověď. Uvařila jsem si kávu a on na mě, že ani nemám puštěnou tv. Řekla jsem mu, že jsem koukala vedle na velkou. Cítila jsem jeho pohledy, tak se ptám co je? A on:
"Co jsem ti udělal tak strašného, že se se mnou bavíš takhle."
Co vlastně po mně chce? On mi dá kopačky, čeká až vypadneme, honí po tt a ig samé pindulíny, chodí a dělá si co chce celou dobu a já mám ještě padat k jeho nohám? Jako, myslím si, že takhle blbá jsem byla už dost dlouho. Ano, v jeho společnosti se ze mě stala ledová královna, která nemá vůči němu žádnou náklonnost. Nechápu, jak si po tom všem co dělal a dělá může myslet, že já budu spolupracovat dle jeho představ?
Naštěstí šel chrápat a já šla až v půlnoci. Ráno jsem vstala v 7, uvařila si kávu a koukala na zprávy na mobilu. On se probudil asi za hodinu, uvařil si kafe, šel na záchod a pak si tu sedl a čučel na tv. Tak jsem si šla lehnout a koukala se do stropu. On se oblékl šel ven. Za nějakou dobu přišel, že si jede pro auto, tak jestli něco má dovézt. Řekla jsem, že mléko. Když dorazil, řekl, že by potřeboval do Plzně, tak jestli pojedu taky. Nakonec jsem jela... Koupila jsem si asi 5 triček, jedny černé šaty, nové brazilky, pak nové příbory do nového bytu, dvě polévkové misky také do nového bytu a jednu svíčku. Momentálně je na telefonu s tím kamarádem s kterým teď nejvíc kamarádí už asi dvě hodiny. Pojedou večer na ples, proto musel do Plzně pro košili a nové džíny. Doufám, že večer nepřijede.
A sledujete to, jo? Se mnou musel chodit pořád do práce a jak mě poslal k šípku, tak už o víkendech do práce nemusí. Jak trapné to celou dobu bylo, že musí, místo toho, aby přiznal, že se mnou nechtěl být. Otázkou je, když měl tady celou dobu někoho jako já, co vlastně zkouší  hledat jinde u levlů mnohem větších? To nejsou holky, kterým stačí jezdit v obouchaném golfu, nestačí jim obyčejný bepanthen, obyčejný parfém, obyčejné věci a rozestavěný starý sům, který bude sdílený s celou rodinou, ani se nedokážou smířit s tím, že mají chlapa, který je zaměstnaný v ZD, takže smrdí celý od kravína a v dodávce služební po 3 minutách začne smrdět taky. Přemýšlí vůbec, už když vidí jejich styl života, co vše by musel udělat, aby si taková nějaká vůbec dala říct? A má tolik času, aby na takové panenky čekal, než pojedou nakoupit, aby si mohla udělat vlasy, třikrát se převléct a namalovat obličej? Opravdu si myslí, že někdo takový by přehlížel ten jeho věčný bordel všude včetně toho, co má v hlavě? 
Mám pocit, že si nic neuvědomuje.
Už by mohl vyrazit a odjet. Já si vlezla k synovi so pokojíku, protože tento víkend je v Praze. Mám tu klid na psaní... A až odejde pryč, budu mít klid v celém baráku. Opravdu mě ten člověk hrozně nebaví, nemůžu se na něho ani dívat a natož s ním vést komunikaci. 

Neděle, pondělí, úterý 

Tak v sobotu se sebral a odjel na ten ples. Já topila a ve 23 jsem šla spát. Asi se někdy vrátil nad ránem, opravdu nevím kdy, protože jsem ho vůbec nečekala, ale v když jsem vstávala v 7 byl ve své posteli. 

Ráno jsem si udělala kávu a pak jsem šla ven na sluníčko s druhou. Mezi tím se probudil, pozdravil a za chvíli přijel ten jeho kamarád. Dobrý, začala být zima a oni v kuchyni, takže kdybych šla domů, musela bych čelit pohledům, že je ruším a chci poslouchat. 

Naštěstí šli kolem jeho známí a tak jsme povídali. Hele, to co vše tu píšu není jen můj pohled. Ta jeho paní říkala, že si všimli, že se vrací do starých kolejí. Už podle vyjadřování... Asi půl hodinky jsme povídali a přesně mi řekli... My si říkali, jak s ním můžeš být?! Zásadní otázka, kterou si pokládali všichni, kdo ho znali.

Odešli, ale on tam pořád byl. Pískal na mě soused. Tak jsme taky pokecali a mezi tím oba odjeli. Nevím kam a bylo mi to jedno. Asi za dvě hodiny se vrátil, vykoupal se, lehl si do postele a pak ho vyrušil telefon. No a pak už to šlo rychle.  Se sousedem vybrat peníze a vložit na jeho účet, vyzvednout mého syna na vlaku, dojít poslat sousedovi peníze a odjet pryč. Aspoň, že byl pořád pryč. Večer v 9 přijel a samozřejmě normálně kouřil. Nebavila jsem se s ním.

Ráno jsem vstala a udělala kafe a také jsme nijak nekomunikovali. Večer mě vyzvedl a ptal se jaká byla cesta. Já ale nějak nemám chuť komunikace s ním. Doma jsem se ho zeptala, co dělal se stolem, protože svíčky byly na okně. Jen jsem špitla, že sex na tomhle stole není dobrý nápad, že by nemusel vydržet. 

A on něco pronesl, že si to bude pamatovat... A já na to řekla " no, ty děláš, jako bys znal sex jinde než v posteli!" a on co jsem říkala... a já že nic ... On se smál, protože kousek určitě slyšel. Víc už jsem s ním zase nekomunikovala. Pak si řekl o dvě cigarety a já šla spát.

Ráno kafe, chodil tam jako pes který se nemůže vykakat, tak jsem mu řekla, že cigarety jsou tady, jestli chce. Samozřejmě po nich hned sáhl.

Lidi, já už chci tam odtud. Moc.