Deník

1.3.2026 

Neděle

Včera večer se tu se soudy opékaly buřty.  Aspoň člověk myslel chvíli na něco jiného, protože zážitky ze sobotního popoledni stály za to. Jedeme na nákup, cestou se stavíme na zabijačkové trhy, kde on si koupí pro sebe a kamaráda a já koupím pro syna. Nemám s tím problém, ale předtím to bylo jinak prostě. Dobře, bylo mi trapně, ale přežila jsem to. I otázku při kupování zabijačkového guláše před placením ... "chceš taky?" Ten tón a ten pohled... i kdyby jste měli sebevětší chuť, tak vás přešla. OK, dojeli jsme do krámu. Vzala jsem košík a on svůj. OK, do teď platil jeden košík všech jídlo. Tak si každý šel po svém. Dva úplně cizí lidé mezi těmi co vás už dávno znají. Nakoupila jsem synovi jídlo a jelo se domů. Potichu ... vlastně ne, hudba nahlas, aby bylo ticho. 

Dva cizinci, dva lidé v davu i když vedle sebe. 

Začala jsem pracovat na tomto blogu při slunečním záření. Připravilo se ohniště, ale když jsem chtěla s čímkoli pomoci, ne to je dobrý... Ale však já to nerozbiju víc, než už vše je. Nic, jsem ráda, že jsem mohla sedět u ohně a poslouchat a občas se zapojit. I když, když bych měla mít nějaké slovo, přemluvilo se to.

Byl večer, cizinci šli spát, bez jediného slova. Žádné dobrou noc, na to není čas. 

Ráno jsem vstala a dokonce jsem zaslechla "Dobré ráno"

Bylo to omylem, nebo skutečné? Já už nevím co je opravdu a co ne, ale uvařil mi kafe. Děkuji, hezké gesto. Šlo se uklidit po včerejším ohni, kdy jsem se pro to rozhodla sama, ale musel to jít kontrolovat a pomohl, zatopil a odjel. Snad prý budou za chvíli zpět. Šla jsem poklidit postel, vyprala...

Přijel sem známej (něco jako strýc) se na něho podívat, ale nebyl doma. Šel na kávu a povídali jsme asi 45. minut a když stále nejel, tak říkal, že už pojede. Asi za cca 40. minut dorazil, vzal si klíče a jel pro brambory, protože ty včera co koupil prý nejsou dobré... Uvařil jídlo a šel spát, teď leží a kouká na tv, honí mobil a je spokojený.

Přijela za mnou rodina. Udělala jsem kávu a šli jsme raději ven k rybníčku. Nebudu si zvát svoje návštěvy do cizího domu. Nejsem k tomu oprávněná. Není to žádná moje uraženost, ale nechci přihazovat dříví do ohně. Za celý den jsme prohodili tři věty a jedna z toho byla to "Dobré ráno" 

Je skoro půl sedmé večer, půjdu se chystat na zítra a budu psát tam výš. Jen jsem udělala souhrn včerejšího a dnešního dne. Ještě vím, jak to bude dál... po vykoupání a možná "hraní" se sebere a bez jediného slova lehne do postele a usne. Kde je taková ta slušnost "jdu spát, dobrou noc." Nemůžete přece vědět, že jde do postele, nemůžete. Nemáte kouli, která vám to řekne. 

Zítra vím jediné... pojedu do práce. Celý den bez kontaktu a večer mě doveze od vlaku řekne "Dobrý den" a tím naše komunikace skončila. 

2.3.2026

Pondělí

Dobré ráno deníčkáři...

Jedu do Prahy, vlak zastavil mezi poli a máme rozbitou lokomotivu. Čekáme na novou a zpoždění je 30.-40. minut. No co, je to krásné pondělí. Zatím jen začátek... V práci mě bude čekat dobrá káva a spoustu práce. V půl páté pojedu na návštěvu (domu) a budu muset přihodit kámen ke zdi, aby se náhodou nebortila. Rozumíte, ten odstup je tak velký, že už není potřeba ani podpěry. 

Dopíšu to večer. Tak zatím pa...