Já a moje já

Ano jsem žena! Ano, mám právo mít blbé kecy! Mám právo se urážet, mít kontrolu, vědět co potřebuji! Mám právo sdílet věci s partnerem! Mám právo ho štvát! Mám právo chtít kousek jeho času… Když vím, že všichni ho mají víc než já. Mám právo vědět! Stejně jako je mužské právo: Můžu si dělat co chci! Jen srab nedokáže čelit problémům, nedokáže je řešit. Jen srab si řekne je mi to jedno! Jen srab nebojuje, i když mu to teď nepřijde logické! Jen srab dělá vše pro to, aby Vás úplně odsunul! Jen srab přidává cihlu k cihle, aby vás nenápadně vyštval, aby vám to vše znechutil!

Vy nemůžete v klidu žít, protože ať řeknete cokoli, myslíte cokoli v dobré míře, hned jste sestřeleni a uměle vyvolá hádku.

Já neznám už žádný jiný způsob komunikace, protože vše se přesune … Je to nepochopení? Ten člověk nechce pochopit, že otázku kterou položíte myslíte dobře? Nechce pochopit, že vy nevyčítáte, ale konstatujete? Nechce, nebo neumí pochopit? Neumí přijmout normální dotaz, normální formu komunikace?

"Slabí lidé se mstí. Silní lidé ignorují. Moudří lidé odpouštějí, aby se jejich srdce uzdravilo."

Já už nevím, už jsem úplně zmatená.

Potřebuji odpověď na tolik otázek, pokud má být klid.

Tady je zakopaný pes. Protože pokud pořád musíte před druhým něco skrývat, nikdy nebude klid. Proč něco skrýváme. Pokud se mi něco nelíbí, oznámím to, ale když druhá strana díky tomu začne to něco skrývat a vyleze to na povrch, bude prostě bordel. Už jen proto, že to není upřímné. Začne si to vztahovat k sobě, že vás omezuje. Ale tak to být nemá. Když chcete mít vztah v klidu, tak musíte prostě dělat i věci, které se těm druhým nelíbí, ale neskrýváte!!! Však nemusí se to líbit nikomu, ale respektuje to víc, než když to děláte pokaždé kde není partner na blízku.

Nejsme malé děti. Ale některým lidem to nikdy nedojde a nikdy nevyrostou.

Nejspíš potřebují mít stále nějaké tajnosti, aby mohli vyprovokovat válečnou zónu. Jinak mi to přijde nelogické. Já přiznám, že mi vadí hodně věcí, ale třeba největší problém je, že jsem prostě poslední možnost, někdy ani ta ne.

S někým jste, bydlíte a v tu chvíli pro vás neexistuje? Berete to, že jste doma a nikam nechodíte, ale každý jinde v jiné místnosti jakože spolu trávíte čas? Držíte pusu a děláte jakoby nic? Ale přijde chvíle, kdy to ve vás přece bouchne. Ale vy jste ten hajzl, který se ozval a má blbý kecy. Čtyři věci, kvůli kterým jsem špatná:

• Vadí mi, že spolu nic neděláme
• Vadí mi, že jsem pro něho vzduch
• Vadí mi, že na sociálních sítích se věnuje všem, pro všechny by udělal všechno
• Vadí mi, že když se náhodou rozhodneme kouknout společně na film, usne.

Omlouvám se, že život se mnou je tak špatný, protože jsem odstrčená. Je to se mnou špatné. Nemám vlastně právo nic projevovat. Nemůžu říkat mám tě ráda, je mi s tebou hezky, díky že jsi.

Jsem špatná, že umím mít ráda?